Poprvé cítím ten pocit. Ten blažený krásný pocit. Nejkrásnější pocit na světě.  Nic podobného mě dosud nepotkalo. Mé nohy se dotýkají mokré trávy, vdechuji svěží vzduch, srdce mi buší vzrušením. A já běžím vstříc nekonečnu! Nohy dupou, vítr mi letí kolem uší, vše špatné je daleko, daleko za mnou. Jistá smrt mě minula jen o fous. Všichni mí blízcí zůstali kdesi v nedohlednu na pospas osudu. Mě však už nic nezastaví. Poprvé! Poprvé mě nic nezastaví! Poprvé přepluji řeku, poprvé přeskakuji vysoký plot! A poprvé cítím svobodu v každém milimetru svého těla.  Neohlížím se, běžím do krásného hlubokého lesa, který mi ihned poskytuje bezpečný úkryt.  Tady se můžu skrýt. Tady mohu najít klid. Poprvé. Poprvé a naposled…
_________________________________

Tento text chci věnovat býčkovi, který byl zastřelen 12.11.2018, když se snažil útěkem uniknout jisté smrti na jatkách. Zemřel, protože čísla měla větší váhu než jeho život a svoboda. Číslo bylo na známce v uchu, kterou měl místo jména, číslo byla jeho hmotnost, o které se psalo ve všech médiích a číslo byla hodnota jeho rozřezaného mrtvého těla. On však na rozdíl od všech ostatních bytostí skrytých za čísly, které ten den přijely pro svou smrt na jatka , byl svobodný alespoň těch pár hodin. Poznal širokou krajinu, zaplaval si, viděl les a umřel v něm…



CONVERSATION